Horký smalt

Dílna horkého smaltu: od skloviny v prášku
k vypálené barevné vrstvě

Horký smalt je sklovina roztavená na kovu při teplotách zhruba mezi 760 a 860 °C. Mezi otevřeným sáčkem prášku a hotovým, hladce vybroušeným povrchem leží řada rozhodnutí, která spolu úzce souvisejí: jaké složení emailu zvolit, jak připravit měď nebo stříbro, jak jemně prosít zrno, jak dlouho pálit a jak podložku ochránit před zkroucením.

Tento web shromažďuje redakční texty právě o těchto krocích. Nejde o katalog hotových receptů, ale o popis souvislostí, které se v dílenské praxi opakují — proč se stejný email chová jinak na mědi a na stříbře, proč se první vrstva někdy odlupuje a proč se plech po druhém pálení prohne.

Pracovní stůl s hořákem a kovovou podložkou — tematická ilustrační fotografie k tématu zpracování kovu v dílně.

Ruce zpracovávají kovový plátek nad plamenem hořáku na dílenském stole s nářadím

Složení emailů a jejich průhlednost

Email pro horké zpracování je v podstatě nízkotavitelné sklo mleté na prášek. Základ tvoří křemičitá tavenina s přídavkem alkalických oxidů a oxidu olovnatého nebo — u bezolovnatých řad — boritanů, které snižují teplotu tání. Barvu dávají oxidy kovů: měď posouvá odstín do tyrkysové a zelené, kobalt do modré, železo do hnědé a okrové, mangan do fialové.

Z hlediska práce v dílně je praktičtější než chemické složení dělení podle optického chování, protože právě to určuje, kolik vrstev bude potřeba a jak podložka ovlivní výsledek.

Transparentní emaily: Propouštějí světlo až ke kovu a jeho lesk se stává součástí barvy. Na leštěné nebo rytém stříbře působí hluboce, na neupravené mědi často zešednou nebo zezelenají působením oxidů.
Opalizující (opálové) emaily: Přechodová skupina. Při krátkém pálení zůstávají poloprůhledné, delší výdrží v peci se postupně zakalují. Právě u nich rozhoduje o výsledku několik desítek sekund.
Opákní (krycí) emaily: Kryjí podložku úplně. Odpouštějí drobné nerovnosti kovu, ale nedokážou využít jeho lesk, takže vrstva vypadá plošeji.
Fondant a kontraemail: Bezbarvé skloviny. Fondant se používá jako krycí nebo vyrovnávací vrstva, kontraemail jako protivrstva na rubu.

Ne všechny emaily téhož výrobce mají stejný interval tavení. Rozdíl mezi „měkkými“ a „tvrdými“ odstíny bývá i sto stupňů, a proto se v jednom díle kombinují opatrně: tvrdší barvy se obvykle pálí jako první, měkčí až v pozdějších vrstvách, aby se v peci nepřetavily.

Průhlednost je také citlivá na tloušťku. Tentýž transparentní odstín ve dvou tenkých vrstvách vypadá jasně, v jedné silné se zdá tmavší a náchylnější k bublinám. Zkušební destičky s postupným nabíráním vrstev jsou proto v dílně užitečnější než jakýkoli vzorník.

Příprava měděné a stříbrné podložky

Sklovina se spojuje pouze s dokonale čistým kovem. Jakákoli stopa mastnoty, zbytek leštící pasty nebo vrstva okují způsobí, že email po vypálení odskočí nebo se stáhne do kapek. Příprava proto zabírá víc času, než se na první pohled zdá.

Pro smaltování se nejčastěji volí měď o čistotě kolem 99,9 % a tloušťce 0,7 až 1,2 mm. Tenčí plech se pod tepelným zatížením snadno vlní, silnější zbytečně prodlužuje ohřev. U stříbra se používají slitiny s vyšším obsahem stříbra než běžné šperkařské 925, protože měď obsažená ve slitině vytváří pod transparentní vrstvou tmavé skvrny.

Sled kroků před prvním nanesením

Vystřihnout a vytvarovat dílec do konečné podoby; po vypálení už tvarování skoro není možné.
Odjehlit hrany, protože na ostré hraně email nedrží a odlupuje se první.
Vyžíhat plech doměkka, aby se uvolnilo pnutí ze stříhání a tepání.
Odmořit v kyselém roztoku, dokud povrch neztratí okuje a nezůstane matně růžový.
Rozleštit skleněným kartáčem pod tekoucí vodou a poté opláchnout.
Odmastit — postačí jemný neutrální saponát a čistá voda; při další manipulaci se dílec drží za hrany nebo v pinzetě.

Zkouška je jednoduchá: čistý kov drží souvislý vodní film. Jakmile se voda stahuje do kapek, zůstala na povrchu mastnota a je nutné odmašťování zopakovat.

U transparentních emailů se povrch často ještě zdobí — rýhováním, guillochováním nebo lehkým tepáním. Kresba pak prosvítá skrz barevnou vrstvu a mění její hloubku podle úhlu pohledu.

Prosévání zrna a nanášení prášku

Prášek se dodává v různých hrubostech, běžně v rozmezí zhruba 80 až 200 mesh. Hrubší zrno tvoří sytější a plastičtější vrstvu, jemné je vhodné pro tenké krytí a pro sítový posyp. Před prací se prášek propírá v destilované vodě tak dlouho, dokud odlévaná voda nezůstane čirá — jemný kal v transparentních odstínech způsobuje mléčný zákal.

Nanášet lze suchou i mokrou cestou a obě mají své místo:

Suchý posyp sítem. Dílec se potře řídkým roztokem organického pojiva, pak se přes jemné síto rovnoměrně prosévá prášek. Vhodné pro souvislé plochy a pro měkké přechody mezi odstíny.
Mokré nanášení špachtlí. Navlhčený email se rozprostírá drobnou lopatkou nebo štětcem, přebytečná voda se odsává rohem savého papíru. Nezbytné pro výplňovou a přehradkovou techniku, kde se plní jednotlivá políčka.
Nanášení štětcem po sítotiskové mřížce. Používá se u malovaného smaltu, kde jde o velmi tenké lazurní vrstvy.

Rovnoměrnost je důležitější než rychlost. Vrstva by měla mít zhruba 0,2 až 0,3 mm; místa, kde je prášek nahromaděný, se roztaví dřív a okolí zůstane spečené v matné kůrce. Před vložením do pece musí být dílec zcela suchý — zbytková vlhkost se v peci mění v páru a odtrhává vrstvu od kovu.

Okraje se obvykle nechávají volné o půl milimetru až milimetr. Sklovina se při tavení roztéká a bez tohoto rezervního pásu přeteče přes hranu na podložku.

Obžeh v muflové peci a teplotní režimy

Detail rukou při jemné práci s lupou a štětcem na drobném zdobeném předmětu — Jemná práce se štětcem pod lupou — ilustrační snímek k technice malovaného smaltu.

Pálení je nejkratší a zároveň nejméně odpustitelná fáze celého postupu. Muflová pec se předehřívá na 780 až 860 °C podle tvrdosti použitého emailu. Dílec se vkládá na nerezovou nebo žáruvzdornou podložku a sleduje se okem, nikoli hodinkami.

Sklovina prochází třemi zřetelnými stavy. Nejprve se povrch spéká do pórovité kůrky připomínající cukr. Poté se zaobluje do struktury podobné pomerančové kůře. Nakonec se srovná do lesklé hladiny — a to je okamžik, kdy se dílec vyjímá.

U běžných plošek trvá celý cyklus přibližně 60 až 120 sekund. Delší výdrž nezlepšuje lesk, zato prohlubuje reakci mezi emailem a kovem: transparentní odstíny se kalí, červené a oranžové barvy černají a měď protavuje vrstvu tmavými skvrnami.

Chladnutí musí být klidné. Rychlý průvan nebo položení horkého dílce na studený kov vyvolá v sklovině pnutí a jemné vlasové trhliny, které se objeví až po několika hodinách.

Sledované body při pálení

Pec předehřát a nechat teplotu ustálit, ne pálit během náběhu.
Dveře otevírat co nejkratší dobu — každý pohled stojí desítky stupňů.
Tvrdší emaily pálit dřív, měkčí v následujících vrstvách.
Počet pálení držet nízko; každý cyklus zesiluje oxidaci hran.
Chladit na klidném místě mimo proudění vzduchu.

Techniky: výplňová, přehradková a malovaná

Techniky horkého smaltu se liší především tím, jak je barva na ploše ohraničena. Z tohoto pohledu jde o tři základní přístupy, které se v praxi často kombinují.

Výplňová technika (champlevé)

Do silnějšího plechu se rytím, leptáním nebo frézováním vyhlubují prohlubně, které se pak plní emailem. Kov mezi nimi zůstává v původní výšce a po závěrečném broušení tvoří jasné kovové linie mezi barevnými poli. Vyžaduje materiál od zhruba 1,2 mm výše a dno prohlubní by mělo být rovnoměrně hluboké, jinak vrstva při pálení nerovnoměrně sedne.

Přehradková technika (cloisonné)

Kresba se staví z tenkých pásků drátu postavených na hranu a přichycených ke sklovině při prvním pálení. Vzniklá políčka se plní mokrou cestou, obvykle ve dvou až třech vrstvách, protože sklovina po každém pálení klesne. Přehradky mají být stejně vysoké — nerovný horní okraj se při broušení odhalí jako přerušená linka.

Malovaná technika

Na hladký smaltovaný podklad, nejčastěji bílý fondant, se nanášejí velmi tenké lazurní vrstvy jemně mletého emailu nebo smaltových barev. Každá vrstva se pálí samostatně, obvykle při nižší teplotě než podklad. Postup je pomalý a počet pálení může přesáhnout deset, což zvyšuje nároky na tvarovou stálost podložky.

Volba techniky je zároveň volbou tloušťky kovu, počtu pálení a míry rizika, které si dílo nese až do posledního cyklu.

Kontraemail a boj s kroucením podložky

Sklovina a kov mají odlišnou tepelnou roztažnost. Při chladnutí se vypálená vrstva smršťuje víc než měděný plech pod ní a stahuje ho do misky. Čím je plocha větší a plech tenčí, tím je efekt výraznější — a při dalších pálení se sčítá.

Základní odpovědí je kontraemail: vrstva skloviny nanesená na rub dílce, která tahá opačným směrem a pnutí vyrovnává. Používá se obvykle neutrální nebo tmavý odstín, protože na rubu nerozhoduje barva, ale tepelné chování.

Kontraemail nanášet přibližně ve stejné tloušťce jako lícovou vrstvu.
Volit sklovinu s podobným intervalem tavení, aby obě strany tuhly současně.
U větších ploch pálit rub jako první, teprve poté budovat líc.
Ploché dílce nad zhruba 40 mm kontraemailem prakticky vždy opatřit.
Mírně vypouklý tvar podložky snáší pnutí lépe než dokonalá rovina.

Vedle kontraemailu pomáhá i konstrukce: lehce vyklenutý dílec, ohnutý lem po obvodu nebo rozdělení velké plochy na menší pole. U výplňové techniky bývá kroucení menší, protože silnější kov má vyšší vlastní tuhost.

Pokud se dílec přesto zkroutí, lze ho ještě horký, těsně po vyjmutí z pece, na krátkou chvíli zatížit rovnou žáruvzdornou destičkou. Za studena už narovnávat nelze — sklovina by praskla.

Broušení, leštění a závěrečná úprava

Po posledním pálení má povrch obvykle mírně nerovný lesk a přehradky nebo kovové linie jsou pod sklovinou schované. Broušení je odkrývá a srovnává plochu do jedné roviny.

Pracuje se mokrou cestou, aby se netvořil skleněný prach a aby se materiál nepřehříval. Postupuje se od hrubších karborundových brousků přes diamantové houbičky ke stále jemnějším zrnům; obvyklý sled vede zhruba od 240 přes 400, 600 a 800 až k 1200 a jemnějším. Každý stupeň musí zcela odstranit stopy předchozího, jinak zůstanou rýhy viditelné pod výsledným leskem.

Matný povrch po broušení lze uzavřít dvěma způsoby. Krátké přeleštění v peci roztaví jen svrchní mikrovrstvu a vrátí sklu vlastní lesk, ale zároveň může znovu vyvolat pnutí. Mechanické leštění diamantovou pastou nebo oxidem ceričitým lesk zvýrazní a zachová dokonale rovnou plochu, hodí se proto zvlášť k přehradkové technice.

Odkryté kovové části se nakonec dočistí a případně patinují. Při závěrečném mytí je vhodné dílec držet jen za hrany, protože otisky prstů na čerstvě vyleštěné sklovině zůstávají překvapivě dobře viditelné.

Typické vady a jejich příčiny

Většina problémů se vysvětlí zpětně, pokud se sleduje, ve které fázi vznikly. Následující přehled shrnuje ty, které se v dílenské praxi objevují nejčastěji.

Odlupování vrstvy od kovu: Nedostatečně odmaštěný nebo znovu zoxidovaný povrch, případně příliš silná jednorázová vrstva. Řešením je návrat k pečlivější přípravě a tenčí nános.
Bubliny a kráterky: Zbytková vlhkost, uzavřený vzduch v hrubém zrnu nebo zbytky pojiva, které se nestačily vypálit. Pomáhá důkladné sušení a delší předehřev před vložením do pece.
Mléčný zákal u transparentních odstínů: Nevypraný jemný kal v prášku nebo příliš dlouhé pálení. Prášek je třeba propírat až do čiré vody a cyklus zkrátit.
Černé skvrny pod sklovinou: Okuje z mědi protavené do vrstvy, typicky po opakovaném pálení. Mezi cykly se povrch znovu čistí a hrany se udržují bez oxidů.
Vlasové trhliny: Prudké ochlazení nebo pnutí mezi lícem a rubem. Souvisí obvykle s chybějícím či nevyváženým kontraemailem.
Stažení emailu z hran: Sklovina na ostré hraně nedrží. Hrany je nutné před nanášením zaoblit a nechat okraj mírně volný.
Přerušené přehradky po broušení: Nestejná výška drátů, které se v nižších místech obrousily až pod povrch. Před prvním pálením se výška srovnává na rovné podložce.

Bezpečnost práce s pecí a materiály

Muflová pec pracuje v teplotách, při kterých se běžné materiály chovají nečekaně. Vedle horkého povrchu jde také o prach z mletého skla a o produkty, které se z emailu při tavení uvolňují.

Pec umístit na nehořlavou desku, s volným prostorem kolem a nad ní, mimo trasu běžného pohybu po dílně.
Zajistit odvětrání pracovního místa; při pálení se z pojiv a některých sklovin uvolňují dráždivé zplodiny.
Používat dlouhé kleště nebo vidlici a žáruvzdorné rukavice; horký dílec vypadá stejně jako studený.
Odkládat vyjmuté dílce vždy na určenou keramickou nebo kovovou desku, nikdy na stůl.
Chránit zrak — při pohledu do otevřené pece pomáhají brýle s tmavým filtrem, při broušení běžné ochranné brýle.
Suché emaily prosévat s respirátorem; broušení provádět zásadně mokré, aby nevznikal skleněný prach.
Ověřit u konkrétního emailu, zda obsahuje olovo; olovnaté řady nepoužívat na nádobí a plochy stýkající se s potravinami.
Mořicí lázně skladovat uzavřené, označené a odděleně od prášků, kaly likvidovat podle místních pravidel pro nakládání s odpady.
V dílně nejíst ani nepít a po práci si důkladně umýt ruce.

Pravidla působí samozřejmě, ale právě jejich rutinní dodržování rozhoduje o tom, zda zůstane práce s pecí dlouhodobě klidnou a předvídatelnou činností.

Kontakt

Spojení s projektem

Pindavorseli je nezávislý informační web věnovaný práci s horkým smaltem. Publikuje redakční texty o materiálech, přípravě podložky, pálení a technikách; nenabízí kurzy, prodej ani jiné placené služby.

Poznámky k obsahu, upřesnění nebo dotazy k jednotlivým tématům je možné poslat e-mailem na [email protected]. Podrobnější popis záměru projektu je na stránce O projektu.

Dílna horkého smaltu: od skloviny v práškuk vypálené barevné vrstvě